Datum
8.8.2018

Kategorie

ROK NA ISLANDU

Cestovatelské tipy a zážitky / Rozhovor

20180808152156_230S Luckou se známe již řadu let, přestože nás nakonec krůčky dovedly každou na jiný kraj, pojí nás spousta fajn času našich raných mladých let stráveného v části Moravy, v malé vesničce, kde život měl své tempo i ráz úplně rozdílný od života městského. Lucka byla vždycky taková holka do větru, v tom nejlepším slova smyslu, holka pro každou srandu, bavička, umělecká duše, výletnice a života požitkářka…


Lucko, prozraď našim čtenářům něco o sobě. A pokud existuje recept na ten tvůj věčně vysmátý ďábelský výraz, sem s ním! :)

... já jsem takovej poběhloň České Republiky. :) Narodila jsem se na severní Moravě, nejlepší roky jsem strávila v Brně a nakonec jsem se zatoulala do Prahy. Jedna moje kamarádka říká, že jsem potrhlá hippísačka, tak to asi bude pravda. :) Zkus někdy vejít do městský dopravy a pozdravit, rekace lidí je vtipná. :) Taky si hodně si zpívám, kdekoli a kdykoli, zpěv stejně jako sport spouští pozitivní emoce!

To si dobře vzpomínám, že jsi vždycky ráda a krásně zpívala! Hrála na kytaru, na klavír, ale taky směle konkurovala klukům při sportu... vlastně ti snad šlo úplně všechno! :) Pověz nám, jaké etapy ve tvém životě považuješ za zásadní. Co tě nejvíc ovlivnilo?

Životní etapy... no... Jako patnáctiletá jsem odešla z malinkatý vesničky na Severní Moravě na studia do Brna, kde jsem se absolutně vymanila z hledáčku rodičů. Byla to elegantní odbočka od jejich dobře mířených rad, o které je ovšem v pubertálním věku minimální zájem! Období brněnského „samorostství“ mi neskutečně vyhovovalo. Utvářela jsem se tak jaksi po svém, člověk "nenachytá" rodinný móresy.

jezero Mývatn

jezero Mývatn

Kdy přišel zrod myšenky vydat se na Island, a co tě k té myšlence dovedlo?

Holka, já chtěla vždycky vyrazit ven... Když jsem byla na studiích, limitoval mě jazyk a taky jsme měli senzační partu. Cestovali jsme spolu a když je člověk spokojenej, nepřemýšlí nad změnami... Zpětně mě mrzí, že jsem nezačala cestovat dřív! Zkusila jsem si pracovní život, na který jsme se všichni děsně těšili, chichi, že bude konec finanční tísni. :) Doteď si pamatuju, jak jsem vždycky za poslední peníze koupila lístek jen do nejbližší nácestný vlakový stanice a zbytek cesty jela načerno! Po pár letech pracovního života se mě zmocnil pocit, že musím ještě něco zažít! Byla jsem na sebe malinko nazlobená, že pořád jenom mluvím a činy se žádný nedějou a tak jsem do toho kopla! :) Neměla jsem zdání do čeho jdu! Práci jsem si sice zajistila přes agenturu, ale jinak to vykazovalo veškerý známky punku! Na účtě, který každý měsíc balancoval na hranici nuly jsem vydrápala poslední peníze na letenku, sbalila batůžek a juchů na letiště. Samozřejmě jsem se děsně bála, paní, co mě měla zaměstnat, neodpovídala na maily a tak jsem i přes svůj optimismus počítala s verzí, že budu za drobný zpívat u nádraží (to jsem ještě nevěděla, že islanďani jsou fantastičtí zpěváci, tudíž by můj zpěv neměl šanci). Nicméně už v letadle jsem přišla o veškerý obavy... Dala jsem se do řeči s islanďankou, které jsem povykládala svojí storku. Ta žena nemeškala, dala mi na sebe vizitku s tím, že kdyby bylo cokoli v nepořádku, mám se ozvat a ona se mě ujme! Chacha, já byla úplně vedle! Mno a pak jsem se potkala s Annou (senzační ženskou, ale to jsem ještě nevěděla), která mě okamžitě přivítala ve svém domě, rodině i práci. V ten moment jsem věděla, že žádnou letenku zpátky nějakou dobu potřebovat nebudu!

geotermální oblast Krafla

geotermální oblast Krafla

Takže docela dobrodrůžo... :) Jak moc ses předem připravovala na svou cestu? A jaká byla nakonec tamní realita?

Připravena jsem nebyla na nic, přesto že mám ráda plán, info a všechny tyhle typicky ženské záležitosti, Island jsem si chtěla prožít takový jaký je, ne takový jaký jsem si ho vysnila! Olala a bylo to jedno milý překvapení za druhým! Islanďani mě absolutně odzbrojili svou tolerancí, věčně dobrou náladou a tykáním! Je jedno jestli jste z východní Evropy, jestli jste gay, máte ujetej účes, anebo jestli věříte v Buddhu. Bylo to nesmírně osvěžující, přicházíte-li z poměrně konzervativní země, ve který jakmile se jakkoli vymaníte z mainstreamu, společnost volá po psychiatrické léčbě! Možná je můj názor malinko romantický, ale takhle vnímám Island já. Pro mě bude navěky takový! Řekla bych, že všechny ostrovní státy jsou velmi specifický, Island je ještě malinko jinej, ale krásně jinej!!! Je to taková malá anomálie skoro ve všem, co vás napadne!

kaňon řeky Jokulsá a Fjollum

kaňon řeky Jokulsá a Fjollum

To zní tak hezky romanticky... Island je prezentován svou surově krásnou přírodou, ale právě také těmi usměvavými lidmi a celkově velice přátelskou atmosférou. V pár snímcích, které jsem na téma Island shlédla, je člověk v podstatě motivován k tomu sbalit saky paky a přijet si to zakusit na vlastní kůži. Může to být ale tak jednoduché? Prostě se sebrat, zabalit život v domovině a mnoho těch zvyklostí a začít fungovat v úplně jiných podmínkách?

No jasný! Island je ideál! Dá se sem jet i se závazky. :) Co se týká kriminality je to jedna z nejbezpečnějších zemí (jenom já jsem vyrazila, pod tlakem severské krimi, vyzbrojená pepřákem a paralyzérem), lidé jsou neskutečně milí, nápomocní a vždy dobře nalazeni! Neskutečná vstřícnost místňáků je až zarážející. Pro nikoho tady nejste "putzfrau" z východní Evropy, nemáte žádnou nálepku. Pokud na Islandu legálně pracujete, získáváte veškeré výhody jako byste byli občanem. Myslím, že rozmach turismu je začíná malinko obtěžovat, ale jako všude i oni ví, že je to jedna z nejsnazších variant, jak vydělat peníze. Neřekla bych, že je otravuje turismus jako takovej, ale spíše aktivity s tím spojené. Lidé k Islandu často přistupují ve stylu: já jsem turista, musím vidět všechno a za každých okolností. Jenže počasí je tady vážně divoký... Vítr vás dovede i s autem sfouknout mimo cestu, prší vodorovně a sněhová bouře je tvrdý zážitek (povinnou výbavou aut v zimě je teplý oblečení, deky, voda a jídlo). Další otázkou je nepořádek... Islanďani si potrpí na třídění odpadu a příroda pro ně má obrovský význam!

Co nejlepšího ti může čas strávený na Islandu nabídnout a s čím ses naopak vyrovnávala hůř, co ti chybělo?

Mně, jako ženský, tam nesmírně vyhovovala rovnoprávnost (teď mě jistě všichni muži hodí do krabičky k feministkám , nicméně si budu stát za svým. :) Člověk neuslyší poznámky typu, že blbě řídí, ale pak musí počítat s tím, že zapadlý auto či urvanou poličku v bytě si vyřeší sám - emancipace je tu neselektivní, každopádně pro mě parádní řešení! Celkem vedle jsem byla také z tykaní napříč všemi věkovými i společenskými kastami - strašně příjemná věc! Stírají se tím rozdíly mezi zaměstnanci avšak i přesto tam funguje jakási úcta - islanďani jsou nesmírně slušní! Cizinci na Islandu bojují s polární nocí - zhruba od října do dubna je perioda tmy poměrně dlouhá... Nejhorší je asi prosinec a leden, kdy se udělá v jedenáct dopoledne takový prapodivný šero, který ve tři odpoledne skončí a nastává tma tmoucí, inže jako každej nedostatek má svůj klad - sledováním polární záře se dají strávit měsíce! Já jsem ale asi malinko plýskanicový typ - mně to vůbec nevadilo! Hehe, ale čekání na jaro mně ničilo :), člověk prostě potřebuje tu energizující zelenou! Jeeeej a naprosto zásadně jsem postrádala českej chleba!

takový ten tradiční zimní čas ...

Cestou zavátou ...

Jaká místa by si takový návštěvník Islandu rozhodně neměl nechat ujít?

Člověk by nevěřil, že země, kde je minimum stromů, všudypřítomný lávový písek může být takovou koncentrací krásy! Jenom cesta kolem Ring road (jedný jediný cesty kolem ostrova, která je z velký části zpevněná) uvidíte tolik, že mozek vám bude ty obrázky přehrávat 24 dní v týdnu. Koktejl vodopádů, ledovců, černých pláží, kouřících průduchů je prostě pecka. Pro mě až doposud byla země (rozuměj půda, kameny, skály) naprosto stabilním prvkem, chacha, ovšem Island i tady naprosto převrátil moje základy obecnýho myšlení! Když se potkáte s oblastí Námafjall na severním Islandu, kde přes tenisky cítíte jak je země horká, všude zavání síra a roztavený kusy pravděpodobně nějaký geologický vrstvy bublají, připadáte si jako v nejkrásnějším pekle na světě!

Námafjall

Námafjall

20180808135818_604

Landmannalaugar

Uuuu, největší WOW ovšem bylo vnitrozemí - kilometry pustiny (zní to děsivě - krásná pustina je oxymoron), která se z černýho pekla - oblasti okolo kaldery Askja (představte si opravdu měsíční krajinu), mění na všemi barvami hýřící duhové hory Landmannalaugar. Výhledy jsou tu zkrátka dechberoucí, těžko říct, jestli lze takovou "krásu" spatřit jinde na světě... Cestou do Askje si připadáte, že místo Froda putujete do Mordoru, je tu dokonce stále ještě aktivní lávové pole z roku 2014. Odtud se kamenitou pustinou přesunete jižněji k ledovcům do oblasti Landma naulauga ru. Z takzvaných duhových hor vede fantastický trek do Pósmorku (píšu české "P", ovšem v originále tam patří písmenko, které zní někde mezi "Té" a "Pé", chacha a které když nevyslovíte správně, nikdo neví o čem mluvíte). Tu nádheru lze jen těžko něčím kompenzovat, když pak na sklonku dne ležíte v horkém prameni s lahvinkou mimořádně dobrého islandského piva White Ale! Ovšem doporučuju bedlivě sledovat počasí, sjízdnost cest a déšť, pač chcete-li se dostat do vnitrozemí, je třeba se vybavit 4x4 offroadem, žádná z cest v neobydleném vnitru není zpevněná. Počasí se mění neskutečně rychle a také cesty bývají dost často uzavřené kvůli klimatickým podmínkám! Je třeba překonat několik řek a na ostrých kamenech budete dost možná každou chvíli měnit pneumatiku! Plánujete-li dát si všechno najednou a nesjíždět zpátky do civilizace, hodí se kanystry s palivem. Pozn.: do vnitrozemí se dostanete pouze v období cca od června do půlky září. Já mám jeden velký nesplněný závazek na Islandu a to je oblast Hornstrandir v západních fjordech. Mmmm, uvidíme, kdy se tam zase podívám…!

Západní Fjordy

Západní Fjordy


20180808135828_492

lávové pole Leirhnjúkr

Někteří lidé projdou kus světa, aby objevovali krásu, štěstí, změnu, lásku i sami sebe, a přesto se po čase vrátí zpět do rodného domova. Jiní zůstanou domovu na míle daleko, otočí svůj život na ruby a už by neměnili. Jak to cítíš ty? Co se změnilo po tvém návratu domů?

Fíha... já se na Island jela osvobodit hlavně od konzervativních podmínek České Republiky. Samozřejmě mám svou zemi ráda, ale myslím, že speciálně severské země jsou rájem pro svobodomyslný ženský. :) Jestli jsem našla sama sebe? Myslím, že se trošku hledáme celý život, vždyť by to byla děsná nuda, hodit se do nějaký škatulky a už z ní celý život nevylézt! Samozřejmě jsem tam chtěla přemýšlet víc, jenže fígl je v tom, že pokud jste šťastní takový věci vás prostě nenapadnou. :) Z mýho úhlu pohledu je jedno, kde si najdete lásku... Pokud toho člověka milujete, budete s ním žít v chatrči v Ukrajinských horách, myslím, že to není nutně vázaný geograficky! Když jsem se vrátila do Česka byla jsem úplně vyřízená z neustále společnosti lidí, hih! Já miluju společnost a zábavu, jen jsem si na Islandu trošku začala libovat v samotě a tenhleten obrovský skok byl pro mě první týdny doma dost náročněj. Zkrátka přijdete večer z hospody a chcete se zavřít ve zvukotěsný komoře.

Čemu se v současnosti věnuješ Luci a kde je nyní tvé doma? Jaké nápady na tvá příští dobrodružství teď v hlavě máš?

Doma jsem teď v Praze, celej svůj život nechávám prozatím otevřený, pač plány stejně nikdy nefungujou. Věnovat bych se opět chtěla sebeobraně a malinko si pohrávám s ferratami. Chacha, miluju hory, nicméně se trošku bojím výšek, ale nechce se mi nechat se ovládat strachem. Juhuuuu a ten pocit, když vylezete nahoru... Plánů na cestování je fůra, chci vidět Barmu a Kambodžu. Nemohla bych žít sama se sebou, kdybych neviděla Angkor Vat! :)

Nezbývá mi, než ti popřát hodně radosti a krásných zážitků při tvých dalších výpravách a děkuji za milé vyprávění i prima postřehy!

...

Jokulsarlón

Jokulsarlón


Další články